Sešli jsme se ve čtvrtek 2. května odpoledne, jen pár hodin před tím, než se po zdlouhavých jednáních přiblížil podpisu smlouvy na příští hokejovou sezonu. „Takže prosím do článku uveď, že nejspíš zůstávám,“ napsal mi ještě ten samý den v textovce radostnou novinu, která mu v případě dotažení dohody s klubem dá jistotu angažmá pro několik následujících měsíců. Odchovanec šumperského hokeje Lukáš Žálčík pravděpodobně zůstane i během ročníku 2019/2020 hráčem prvoligových Jestřábů Prostějov. Naposledy za ně dal 34 gólů a stal se nejlepším střelcem týmu, statisticky za sebou má výtečné chvíle kariéry. „Prostějovské prostředí mi sedlo a hlavně mi dal trenér důvěru, člověku se pak hned hraje jinak,“ řekl v rozhovoru pro LifeTV.

Naposledy jsme spolu vedli rozhovor v létě 2014, tenkrát jsi po konci sezony opustil Šumperk a zamířil za kariérou do první ligy a extraligy. Co se od té doby změnilo?

Velkou změnou byl sám o sobě přesun do Českých Budějovic, kde jsem po odchodu ze Šumperka působil. Krásné město, všechno mě bavilo a ta sezona (2015/2016, pozn. autora) byla celkově dobrá. Tenkrát náš tým na konci ročníku bohužel postihly příušnice, takže jsem zůstal sedmnáct dní v karanténě, tím pádem play-off dopadlo nic moc. Ale atmosféra v Českých Budějovicích a jejich fanoušci, to je něco neskutečného, žijí hokejem a mají pořád vyprodáno.

V Motoru jsi pokračoval i v sezoně 2016/2017, aspoň na jejím začátku …

Druhá sezona v Budějovicích už pro mě nebyla tak ideální. Trenér chtěl na můj post dosadit jednoho Kanaďana, kterého také do sestavy dostal. Věděl jsem, že to nebude ono, takže následoval můj přesun do Prostějova. I tam to bylo super, povedlo se mi nasbírat pětadvacet bodů, což mi pomohlo k pozdějšímu angažmá v extralize.

Ano, to už mluvíme o ročníku 2017/2018, kdy jsi poprvé v kariéře pravidelně nastupoval v české nejvyšší soutěži. Jak vzpomínáš na tehdejší působení v Jihlavě?

Další velká zkušenost, extraliga mi dala hodně. Je to zase trochu jiný hokej než v Chance lize, takže pro mě určitě jedině dobře.

A velká zkušenost musela být i baráž o udržení v extralize, kterou Jihlava absolvovala a na jejímž konci musela vody hokejové smetánky opustit. Jenže tebe trenéři po dvou zápasech baráže vyřadili ze sestavy, to není obvyklé. Proč se tak stalo?

Věděl jsem, že se na to zeptáš (směje se). Nechtěl bych tuhle záležitost rozpitvávat, ale zkrátka to bylo komplikované. Začal jsem v Dukle hodně dobře, dařilo se mi často skórovat, do prosince jsem patřil mezi dva nejlepší střelce mančaftu. Ale pak se souběžně událo několik věcí, které nakonec ovlivnily i mé nasazování do sestavy. Možná to bylo i tím, že jsem s nimi hned nepodepsal smlouvu na další ročník, nedali mi totiž takovou nabídku, která by mi vyhovovala. Pak mě trenér prostě přestal nasazovat. Na druhou stranu nemohu říct ani půl slova, angažmá v Jihlavě mi dalo hodně.

Říká se, že extraligová baráž je psychicky i fyzicky náročnější než série play-off. Souhlasíš?

I když jsem neměl příležitost hrát extraligové vyřazovací boje, tak mohu potvrdit, že baráž je po všech stránkách náročná. Všichni mají rozklepané ruce, jde o hodně a hraje se nahoru dolů. Zkrátka bojujete o bytí a nebytí, každé utkání je pro vás jako sedmé střetnutí v sérii play-off. Sotva jeden zápas skončí, už člověk musí chystat hlavu na další, který zase musí vyhrát.

Chtěl jsi po konci v Jihlavě pokračovat v extralize, nebo byl přechod do Prostějova jedinou možností?

Chtěl jsem pokračovat, ale bohužel to nevyšlo. Měli o mě z některých klubů zájem, ale nejspíš ne tak výrazný. Já si pak rovnou řekl, že půjdu do Prostějova, protože jsem znal trenéra Jiřího Vykoukala a také bylo dopředu jasné, že tým má kvality a velké ambice.

Máš za sebou po statistické stránce jednoznačně nejlepší sezonu kariéry: 54 bodů za 32 branek a 22 nahrávek. Čím to, že se ti v Prostějově tak dařilo?

Prostějovské prostředí mi sedlo a hlavně mi dal trenér důvěru, člověku se pak hned hraje jinak. Za celou dobu mi neřekl ani půl slova, pomáhal mi a ladil se mnou detaily. Hrál jsem v lajně s Markem Račukem, ten vždycky zavezl puk do pásma, já si najel na jeho nahrávku a dával celkem snadno branky. Stejně tak další spoluhráč Jan Starý nám moc pomohl, jelikož toho zažil spoustu v extralize a vzal na sebe roli bránícího útočníka. Když to řeknu v nadsázce, my ostatní útočili a on vše odbránil, umí to fakt skvěle a neskutečně nám ulehčil práci. Já jsem vynechal asi dva měsíce kvůli zranění, kdybych odehrál kompletní základní část, tak moje čísla vypadají asi zase o něco lépe.

Budeš v Prostějově pokračovat, nebo míříš jinam? (Odpověď na otázku Lukáš doplnil po konci rozhovoru, pozn. autora)

Zrovna dnes jsme společně s agentem jednali o prodloužení s Jestřáby a nejspíš by to mělo dopadnout. Řešil jsem to několik týdnů pořád dokola, jednání trochu zpomalil fakt, že za mě původně vyjednával špatný člověk, do kterého jsem bohužel vložil důvěru. Až teď to dopadlo dobře. A do dnešního dne jsem řešil také možnost odchodu do extraligy, nakonec ale padla volba na Prostějov, což mi samozřejmě dělá radost, moc se mi tam líbí.

Bydlíš přímo v Prostějově?

Nebydlím, dojíždím pravidelně ze Šumperka, na tréninky i na zápasy. Autem jsem z domů v Prostějově asi za hodinu, takže se mi aktuálně vyplatí žít doma v Šumperku.

V letošním čtvrtfinále Chance ligy jste sehráli úchvatnou a divácky atraktivní sérii se Vsetínem. Jak jsi zápasy prožíval?

Užíval jsem si to, všechna utkání byla super, protože se hrála před vyprodanými zimáky, u nás i na Vsetíně panovala parádní atmosféra. Bohužel série dopadla z pohledu našeho týmu špatně, prohráli jsme ji v sedmém utkání, kde je to pokaždé vabank. Abych pravdu řekl, čekal jsem od sebe v zápasech play-off víc, měl jsem toho z bodového hlediska udělat víc (ve vyřazovacích bojích posbíral čtyři nahrávky, pozn. autora). Nechci hledat výmluvy, ale jedním z faktorů mého zpomalení byla i zmíněná nemoc. Moc mě mrzelo, že jsem v nejdůležitějších momentech nehrál ideálně.

Byl Vsetín v séri lepší?

Nebyl, hráli jsme vyrovnaný hokej. Vsetínští fanoušci mi asi nedají za pravdu a mají pochopitelně právo na názor, ale podle mě to bylo obrovsky vyrovnané.

Cílem Prostějova před sezonou byl postup do semifinále, což jste nezvládli. Takže vypadnutí se silným Vsetínem ve čtvrtfinále jste považovali za zklamání?

Vypadnout v sedmém utkání proti tak silnému soupeři samozřejmě není ostuda, ale my měli za cíl postoupit do semifinále, což se nepodařilo. Chyběl krůček, ale sedmá utkání jsou pokaždé vabank, bohužel.

Při pohledu do tvých statistik mi přijde zajímavá jedna věc: nikdy jsi nehrál za jeden tým déle než dva nebo tři roky. Neprospělo by ti ke stabilitě výkonů, kdybys někde podepsal dlouhodobou smlouvu?

Každý hráč to má v kariéře jinak. Já zatím hraji každé dva roky někde jinde, vždycky jsem byl v ambiciózních týmech. Nevím, jestli je to pro mě dobře, ale každé angažmá beru jako novou výzvu.

A ještě jedna záležitost je u tebe specifická. Dlouhodobě se pohybuješ na hranici první ligy a extraligy …

Souhlasím, taky mě to někdy napadne. Možná nějakou roli hraje styl hry, který je v každé z těch dvou soutěží odlišný. Extraligové mančafty chtějí bruslivé útočníky, což je pro mě výhoda, jelikož bruslení je jedna z mála věcí, které mi v hokeji jdou (směje se). Stále ještě jsem ve věku vhodném pro nejvyšší soutěž, tak třeba tam někdy odehraji i další zápasy.

Extraligu sis jako mladík zahrál poprvé za Spartu. Tam už o tebe nejeví zájem?

Měl jsem tam jít nedávno odehrát nějaké utkání, ale nedovolilo mi to zranění. Sparta mi pak nabízela dvoucestnou smlouvu, ale odmítl jsem, vyhovuje mi smlouva jednocestná. Samozřejmě to je čest, když člověk dostane nabídku od takového velkého klubu. Ale kdybych se nevešel do sestavy, musel bych do Benátek nad Jizerou, což jsem nechtěl.

Trénuješ v létě individuálně, nebo s týmem?

Někteří mladí kluci v Prostějově musí trénovat společně, ale já se připravuji sám. Ale kdybych hrál v jiném týmu, tak tam to zase může fungovat jinak, záleží na působišti.

Sleduješ pravidelně dění kolem šumperského hokeje?

Sledoval jsem Draky velmi bedlivě a mrzelo mě, že nepostoupili. Je to škoda i proto, že bych proti nim v případě šumperského postupu mohl hrát zápas v prostějovském dresu. Škoda, měli letos dobrý tým a jedinečnou šanci k postupu, přál jsem jim to.

Jednal jsi aspoň jednou od svého odchodu ze Šumperka s vedením klubu o případném návratu domů?

Vůbec ne, žádná jednání neproběhla. Tenkrát jsme se rozešli v dobrém, jen jsem oznámil, že jdu hrát do vyšší soutěže, pan Kučera i Velčovský to chápali a popřáli mi hodně štěstí.

Na závěr otázka trochu mimo téma. Proč podle tebe dnes šumperská mládež neprodukuje tolik velkých talentů jako například v době, kdy jsi nastupoval za dorost a juniorku ty? Z vaší generace dnes spousta kluků hraje hokej na nejvyšší úrovni.

Protože jich je dnes málo, zatímco nás bývalo tolik, že jsme se ani nevešli do sestavy. Tenkrát byl větší zájem o hokej, rodiče nás dávali na sport, dnes je to pro kluby a trenéry s rodiči složité. I děti jsou jiné, věnují se úplně jiným věcem, teď každého zajímají počítače, všichni raději sedí doma. A navíc co vím, tak řada sportovně nadaných dětí jde raději hrát florbal, protože není finančně tak náročný. Hokej je drahý, můj táta musel chodit do čtyřech prací, abychom já a brácha mohli hrát .

Je ti 28 let, co máš v hokeji ještě za cíle?

Příliš o tom nepřemýšlím. Třeba mi ještě v horizontu pár let klapne extraliga, je také možnost kariéru nakopnout někde v zahraničí. Mám nové agenty, kterým věřím, takže se toho v následujících letech může stát hodně.

Foto: lhkjestrabi.cz, Pavel Kacerovský (hcmotor.cz), dracisumperk.cz