Držitel ocenění Bronzový Trenér mládeže za rok 2015 v anketě Díky, trenére. Bývalý úspěšný fotbalista, zakladatel mládežnického sportovního klubu nebo strůjce dobročinné iniciativy Děti dětem a otec čtyři dětí. A také podnikatel. Rostislav Vaněk z Jindřichova patří z dlouhodobého hlediska k velkým jménům sportu na Šumpersku, málokdo však tuší, čím vším si prošel a prochází. V současnosti jej v dalších prospěšných aktivitách brzdí vzácné onemocnění, které jiným lidem dokáže obrátit život naruby.

„Omlouvám se, že jdu později. Váhal jsem, jestli máme sraz opravdu tady, nebo někde jinde,“ kál se hned poté, co se přiřítil do šumperské kavárny Svět, kde jsme spolu strávili odpolední chvilku nad šálkem kávy. „Od doby, co se potýkám s mým onemocněním, tak často zapomínám, je to složitější,“ dodal jedním dechem. O zdravotních potížích Rostislava Vaňka ale později.

Býval ryzím střelcem

Rostislav za sebou má dětství, které prožila řada fotbalistů. Jeho otec kopanou kdysi hrál i trénoval, takže byl předurčen k trávení každé volné chvíle na trávníku. „Táta spravoval hřiště v Jindřichově, takže jsem tam chodil skoro pořád, tak nějak mě odkojilo,“ začal Vaněk vyprávění. „Za nás to nebylo tak jako dnes, že máte rozdělené mládežnické týmy do kategorií. Všechny děti spolu hrály na jednom hřišti a nastupovali jsme i proti daleko starším, třeba v poměru jedenáct proti jedenácti, to už dnes neuvidíte,“ vzpomínal.

Fotbal ho nejen bavil, ale hlavně mu náramně šel. Dokonce tak moc, že si jej už v osmé třídě všímali trenéři lepších týmů. „Střílel jsem hodně gólů, tak si mě vybrali do Hanušovic, kde mi dali příležitost kopat krajský fotbal za dorost, což v té době byla významná soutěž. Později mě vzali na gymnázium do Jeseníku, tam už jsem hrál krajský přebor i za muže, to byl můj strop,“ pokračoval pětačtyřicetiletý fanoušek Sigmy Olomouc.

„Byl to tvrdý byznys a zažil jsem situace nahoře, ale zároveň jsem se naučil být i dole, když mě obchodní partner připravil o několik milionů. Užívám si života a snažím se mít pokoru, kterou dnes spousta lidí nezná.“

Tím jeho slibně rozjetá kariéra skončila. Rostislav následně nastoupil na vysokou školu a nemohl tak pravidelně trénovat, fotbalu se věnoval jen v rámci okresní soutěže v Jindřichově, kde mančaftu pomohl k posunu do 1. B třídy. „Do toho přišly nějaké zdravotní potíže, tak už jsem jen dohrával v Hanušovicích. Navíc mi umřel tatínek, měli jsme v rodině finanční závazky, a tak mi nezbývalo než seknout s vysokou školou, jít podnikat a postarat se o ostatní. Byl to tvrdý byznys a zažil jsem situace nahoře, ale zároveň jsem se naučil být i dole, když mě obchodní partner připravil o několik milionů. Užívám si života a snažím se mít pokoru, kterou dnes spousta lidí nezná. Myslí si, že vydělávají ve firmě pár desítek tisíc, ale to nic neznamená, přál bych jim zažít, aby museli vyžít s pár korunami.“

Jeden z nejlepších koučů mládeže

Jestli hrdinu těchto řádků něco charakterizuje, tak je to energičnost. Stále musí něco dělat, vymýšlet a vytvářet. Také proto aktivitou pozitivně nakazil své děti, tři z nich dnes hrají fotbal a daří se jim. Jelikož Rostislav dokázal ke sportu motivovat vlastní ratolesti, začal kolem roku 2008 uvažovat o trenérské dráze u mládeže. Asi nepřekvapí, že výzvu přijal.

SÍŇ SLÁVY. Výstavka významných okamžiků fotbalové kariéry Rostislava Vaňka

„Vrhnul jsem se na studia licencí C i B, koučoval jsem u nás děti z okresu, třeba dnešní hráče z Velkých Losin, Rapotína, Hanušovic, Jindřichova a tak dále. Zalíbilo se mi to natolik, že jsem založil Regionální sportovní klub mládeže Horní Pomoraví, jehož myšlenkou bylo spojit Staré Město, Hanušovice a Jindřichov, aby děti mohly hrát ty kategorie, do kterých patří. Protože jich jinak nebyl dostatek. Vše bylo super, děti se bavily, jezdily na Baník a Spartu, naším patronem byl Davida Lafata a celkově to fungovalo dobře. Spousta našich odchovanců dnes působí ve Velkých Losinách nebo jiných týmech, kde se dál rozvíjí, to mě moc těší,“ líčil detailně.

„Mí kolegové trenéři z Ostravy kdysi dělali charitativní akci pro malého chlapečka a požádali mě, jestli jim s tím pomohu. Okouzlilo mě to, tenkrát jsem poprvé viděl brečící dvoumetrové chlapy, tak jsem sám zkusil něco organizovat.“

Na trenérském poli to dotáhl možná ještě dál než na hráčském. Důkazem budiž ocenění v anketě Díky, trenére, v rámci které je držitelem ocenění Bronzový Trenér mládeže za rok 2015. „To je pro mě snad úplně nejvíc,“ svěřil se Rostislav. „Nehlasuje se jen pro fotbalové trenéry, ale pro kouče všech mládežnických sportů v republice, takže ohromná pocta. Osobně si mě vybral Pavel Vrba (známý český fotbalový trenér, pozn. redakce). Dnes je náročné dělat mládežnického kouče, protože nejsou docenění, kluby si je ani nemohou dovolit pořádně platit,“ mrzelo ho.

Věděl jsem, že jí chci pomoci

I k charitativní činnosti, které se Rostislav Vaněk už zhruba dva roky naplno věnuje, jej přivedl fotbal. „Mí kolegové trenéři z Ostravy kdysi dělali charitativní akci pro malého chlapečka a požádali mě, jestli jim s tím pomohu. Okouzlilo mě to, tenkrát jsem poprvé viděl brečící dvoumetrové chlapy, tak jsem sám zkusil něco organizovat,“ vzpomínal na počátky dobročinných událostí. Odstartoval pořádáním mládežnického turnaje Pomoraví Cup v Jindřichově, kde malí fotbalisté nastupují proti podobně starým borcům z nejvyšších soutěží. A pak už to rozjel ve velkém.

DOJEMNÁ CHVÍLE. Rostislav Vaněk při předání šeku Elence Vojtkové na Andrově Stadionu

„Přesně si pamatuji, jak k prvním krokům směrem k iniciativě Děti dětem došlo,“ doloval v mysli. „Manželka našla na internetu nemocnou holčičku Elenku, která má časté epileptické záchvaty a další zdravotní potíže. Hned mě to dojalo a věděl jsem, že jí chci pomoci. Tenkrát se nám pro ni podařilo vybrat 40 tisíc korun. A tak jsme později neorganizovali jen fotbalové turnaje, ale i jiné sportovní akce, do kterých se dodnes zapojují mladí sportovci a pomáhají tak těžce nemocným dětem. Peníze většinou pramení ze startovného a dobrovolných příspěvků,“ prozradil zakladatel Děti dětem. Mimochodem i logo iniciativy vzniklo z kresby dětí ve školce.

„Čeká mě transplantace jater, ani tak se ale nevyléčím, lékaři se budou snažit držet nemoc v počátečních stádiích, aby se dál nerozvíjela. Jsem z toho samozřejmě špatný, ale o to víc chci teď dělat různé aktivity.“

Vaněk a jeho pomocníci podpořili pomocí několika akcí například Elenku Vojtkovou z Olomouce nebo Verunku Charvátovou ze Zlatých Hor, která trpí vzácnou nemocí motýlích křídel. Dívenka v březnu obdržela šek v hodnotě skvělých 255 657 korun. Tahoun projektu Děti dětem už má vyhlídnuté další tváře, jimž chce sportovními akcemi aspoň trochu zpříjemnit těžké životní osudy.

Hlavně přežít transplantaci

Život ale někdy koná nespravedlivé kroky. Rostislav Vaněk nyní sám patří k těm, které trápí vážné zdravotní potíže. Lékaři mu zjistili kombinaci dvou autoimunitních a vzácných chorob (primární biliární cholangidita a autoimunitní hepatitida, pozn. redakce). To znamená, že jeho tělo vytváří látky, které napadají vlastní orgány.

„V mém případě napadají hlavně jaterní buňky. Jsou to vzácné nemoci, které postihují většinou ženy nad 65 let. Nedá se to léčit a jsem ojedinělý pacient, který má obě dvě tyto choroby. Čeká mě transplantace jater, ani tak se ale nevyléčím, lékaři se budou snažit držet nemoc v počátečních stádiích, aby se dál nerozvíjela. Jsem z toho samozřejmě špatný, ale o to víc chci teď dělat různé aktivity. Bohužel mi dělá potíže únava, večer přijdu domů a jsem úplně hotový, proto už nemůžu tak intenzivně trénovat malé fotbalisty. Nesmím nic přehánět,“ smutnil.

RODINA. U Vaňků doma žijí fotbalem prakticky všichni

Dobročinné akce by Rostislav rád pořádal dál, přiznává ale, že vzhledem ke své nemoci bude potřebovat větší pomoc, aby nemusel plány iniciativy Děti dětem omezovat. Zdraví pro něj však musí být na prvním místě. „Přeji si teď hlavně to, abych přežil transplantaci a abych se později dostal do stavu, kdy budu moci zase trénovat. Třeba s trenérem Jakubem Bauerem, s nímž jsem trénoval u mládeže v FK Šumperk. Je to skvělý člověk a kouč, od kterého se vždy mnoho naučím, stejně jako dříve od šumperského Petra Strnada,“ chválil své kolegy. „Jakub má ale profesionální licenci, takže snad neprchne někam do Slavie,“ uzavřel Vaněk s úsměvem na rtech.

Foto: Martin Schwarz, archiv Rostislava Vaňka, sigmafotbal.cz