Oba jsou z Ruska a oba před příchodem do kádru hokejových Draků Šumperk působili také na Slovensku. Podstatnou část sezony 2018/2019 makali bok po boku a toužili s týmem dojít co nedál. Ročník jim však, stejně jako zbytku šumperských hráčů, skončil již v druholigovém semifinále. Útočník Dmitrij Vorobjev a obránce Nikolaj Tolokonnikov si ještě před dlouhou cestou domů do Ruska udělali čas na rozhovor pro LifeTV. Nemluvili jen o Dracích, ale také o své minulosti a o tom, proč dali přednost Česku před Slovenskem.

Pojďme začít negativně, ať můžeme končit vesele. Jak hodnotíte nedávno skončenou sezonu, ve které Draci vypadli už v semifinále 2. ligy s Moravskými Budějovicemi?

Nikolaj: Hodně se mluvilo o postupu do Chance ligy, fanoušci si to moc přáli, a to nám svazovalo ruce. Mysleli jsme na to, abychom se dostali co nejdál, zatímco soupeř si hokej užíval a byl úplně v pohodě. Nehráli jsme proti Moravským Budějovicím špatně, ale když nedáváte pravidelně góly do poloprázdné branky, tak je pak těžké vyhrát. Nejen v play-off, ale celou sezonu jsme měli doma i venku takové zápasy, kdy se nám sice podařila první a druhá třetina, ale třetí dopadla špatně. Moc nás konec v semifinále mrzí, chtěli jsme ještě hrát a bavit fanoušky.

Takže vám v zápasech play-off chyběla psychická pohoda?

Nikolaj: Možná ano, ale taky nám často chybělo i štěstí. Na hřištích soupeřů jsme pak dělali hodně chyb, už ve čtvrtfinále v Písku jsme dostávali zbytečné góly. S Pískem to bylo stejné jako se Žihadly – odehráli jsme dobře dvě třetiny, ale pak už nikdo neproměnil velké šance a po chybách jsme sami inkasovali.

Chyběly vám v semifinále síly kvůli tomu, že jste museli s Pískem absolvovat pět zápasů?

Nikolaj: Ano, možná trošku sil scházelo. Měli jsme Písecké jednoznačně vyřadit, porazit je 3:0 na zápasy a skončit to co nejdřív, což se bohužel nepovedlo. Stejně tak s Moravskými Budějovicemi nechybělo moc, abychom vedli 2:0 na zápasy, ale zase jsme pokazili třetí třetinu a pak prohráli.

Dmitrij: Zrovna včera jsme se o tom s Nikolajem bavili. Budějovice hrály neskutečně v klidu, neměly na rozdíl od nás co ztratit, protože dávno prodaly licenci na 2. ligu, takže si užívaly každé utkání.

Nelze než souhlasit. I během zápasů v Šumperku se hráči Žihadel celou dobu usmívali a do každého střídání šli natěšeně, zatímco ze šumperské lavičky šla cítit nervozita. Tahle taktika soupeři vyšla …

Dmitrij: Bavili se hokejem a hráli pro fanoušky, my měli v hlavách, že musíme postoupit do finále. Tohle byla pro Moravské Budějovice velká výhoda, které využili.

S čím jste jeli ke čtvrtému, a nakonec poslednímu utkání semifinále do Moravských Budějovic? Vás, Dymo, trenér Zavadil dokonce přesunul do čtvrté formace a do branky nasadil Patrika Polívku, docela překvapivé kroky.

Dmitrij: Sami nevíme, co to bylo a netuším, proč trenér udělal takové změny, ale bylo to jeho rozhodnutí. Pravda je, že proti Moravským Budějovicím se mi nedařilo bodovat, tak možná proto. Každopádně už nemá cenu se ohlížet zpátky, stalo se a nemůžeme nic změnit. Základní část dopadla dobře, ale play-off bylo špatné a nemůžeme být spokojeni s výsledkem.  

Takže jste ani vy nebyl se svými výkony v semifinále spokojený?

Dmitrij: Po statistické stránce ne. Zatímco proti Písku jsem pořád bodoval, s Moravskými Budějovicemi se mi za čtyři utkání nepodařilo nasbírat ani jeden gól či nahrávku, což je špatné. Ale není moc důležité, kolik jsem posbíral bodů nebo ne, protože v play-off osobní statistiky nemají význam, důležitý je týmový výkon. Kdyby se mi nedařilo a tým postoupil do finále, bylo by to mnohem lepší.

Trenér Moravských Budějovic po sérii řekl, že semifinále rozhodli brankáři, že jejich gólman Groh chytal lépe. Myslíte si to taky?

Nikolaj: Jak se to vezme, ale z brankáře Moravských Budějovic jsme my sami udělali hvězdu tím, že se nám nedařilo trefovat prázdnou bránu a všechny puky šly do něj, udělali jsme z něj krále. Nicméně Groh chytal velmi dobře, je mladý a je dost možné, že si ho teď vezme některý z týmů Chance ligy, předvedl kvalitní zákroky a má budoucnost před sebou.

Dmitrij: Ano, spoustu střel fantasticky chytil, ale mnohdy měl i velké štěstí, nebo jsme pálili doprostřed branky. Štěstí ale k hokeji patří.

Jak jste se vůbec dostali z Ruska až do Šumperka?

Nikolaj: Já se k Drakům dostal přes trenéra Jozefa Zavadila, protože ho z nám už doby, kdy jsem hrál extraligu dorostu na Slovensku, potkali jsme se i u jiných příležitostí, takže o mně věděl. Ještě před rokem jsem nastupoval v krajském přeboru za Uherský Brod, ale před letošní sezonou mi pan Zavadil zavolal, že bych mohl jít zkusit hrát do Šumperka, tak jsem nabídku přijal.

Dmitrij: I já jsem byl předtím na Slovensku, ať už v prvoligových Michalovcích nebo v extraligovém Popradě, ale tam se mi podařilo odehrát jen pár utkání. Seznámil jsem se tam pak s jedním klukem, který mi dal tip, že bych mohl jít hrát do Česka. No a já šel, protože hokej v Česku je výrazně lepší než u Slováků. Jinak je tam také moc hezky a žijí tam fajn lidé, ale bohužel ne vše bylo ideální.

Nikolaj: Naprosto souhlasím. Kvalita soutěží je tady jasně lepší, slovenská extraliga je na úrovni české první ligy a první liga je jako druhá. Na Slovensku mají horší zázemí a také problémy s financemi, takže to prostředí není tak ideální jako v Česku, šli jsme sem jednoznačně za lepším hokejem. Ještě tak před třemi lety měly slovenské soutěže dobrou úroveň, ale pak řada klubů krachovala, teď hrají jejich ligu i Maďaři, takže to je takové zvláštní.

Plánujete se ještě někdy vrátit hrát hokej do Ruska?

Dmitrij: Zatím ne, v Česku se mi líbí a rád bych si tady dokonce koupil byt, chci mít nějakou životní jistotu. Je tady velmi příjemné prostředí a pohodoví lidé. I když v Rusku je taky pěkně, rád bych teď zůstal v České republice.

Nikolaj: Mám to podobně, taky se zde chci zabydlet. I když je pravda, že to máme docela daleko, za chvíli vyrazíme na cestu domů, která trvá autobusem 38 hodin. Letadlem letět nemůžeme, protože s sebou máme hokejovou výstroj a spoustu dalších věcí.

Už víte, jestli budete dres Draků Šumperk oblékat i příští sezonu?

Dmitrij: S panem ředitelem Velčovským se teprve budeme o případné nové smlouvě bavit, ale kdybych mohl, rád v Šumperku zůstanu. Líbí se mi tady, i prostředí klubu je super, takže proč ne.

Nikolaj: Pan Velčovský nám zatím řekl, že si určitě dáme vědět a budeme jednat o tom, zda v Šumperku zůstaneme a na jak dlouho případně. Teď je však čerstvě po konci sezony a nikdo neví, co bude. Ani nevíme, kdo bude příští rok Draky trénovat, protože pan Zavadil nejspíš skončí.

Ano, trenér Zavadil už delší dobu mluvil o tom, že letošní sezona je pro něj na lavičce Šumperka poslední. Jak se vám pod ním hrálo?

Nikolaj: Pan Zavadil je dobrý trenér, umí naordinovat taktiku. Je i dobrý člověk, se vším pomůže a poradí, stejně jako Zdeněk Novosad, hodně nám celou sezonu pomáhali.

Dmitrij: Vzpomínám si na jednu situaci před zápasem. Trpím totiž alergií a před jedním utkáním se mi stalo, že mi zčervenaly oči a nevěděl jsem, jestli budu moct vůbec hrát. Přišel za mnou Zdeněk Novosad a ptal se, co mi je. Tak jsem řekl, že mám alergii a potřebuji svoje léky, které nemám u sebe. No a Zdeněk bez otálení sedl do auta, zajel do lékárny a za chvíli mi léky přivezl. Opravdu byli trenéři velmi ochotní, stejně tak ostatní kluci v kabině.

V týmu Draků jste byli tři Rusové, ale zbytek Češi a Slováci. Byla pro vás jazyková bariéra problémem?

Nikolaj: Já už jsem v Česku delší dobu, ale pro Dymu byly první dva týdny v Šumperku těžké, protože nejdřív moc nemluvil, spíš chodil za mnou a prosil mě, ať mu přeložím, co kdo říká (směje se).

Dmitrij: No jo, ze začátku jsem jen seděl v kabině a koukal, co kdo vlastně říká. Ale postupně jsem si pomohl i angličtinou nebo rukama a nohama, vždycky to nějak jde. V současnosti umím rusky, docela dobře anglicky a trochu i česky, i když tady nejsem moc dlouho.

Co říkáte na šumperské fanoušky? Zažili jste v některém svém působišti podobnou atmosféru?

Dmitrij: Fanoušci v Šumperku jsou moc super a je vidět, že hokej milují. Já mám ale asi nejlepší divácky zážitek spojený se svým prvním zápasem v KHL za Sibir Novosibirsk. V době, kdy jsem tam hrál, tak chodilo na každý zápas okolo osmi tisíc lidí. A když jsem tenkrát poprvé nastoupil, vyjel na led před úvodním buly a slyšel burácející halu a to, jak všichni zpívají ruskou hymnu, tak se mi popravdě třásly ruce. 

Proč jste v KHL po 12 odehraných zápasech skončil, Dymo? Z výkonnostních důvodů?

Dmitrij: Vlastně ani sám pořádně nevím. Trenér Tarasenko mi tenkrát pořád říkal, že jsem mladý a že hraji dobře, neměl se mnou žádné problémy. Ale pak jednou po utkání přišel a řekl mi, že si mám sbalit věci a jít hrát na farmu, do nižší soutěže VHL. No a od té doby už jsem se do KHL nevrátil. Ještě ve stejné sezoně (2016-17, pozn. redakce) za mnou přišel agent a nabídl mi, že můžu jít hrát na Slovensko, tak jsem šel. Já nechtěl hrát nižší ligu v Rusku. Buď KHL, nebo zkusit jinou ligu v Evropě.

Kdybyste teď dostal nabídku, tak byste se do KHL vrátil?

Dmitrij: Nevím, jestli je reálné, aby mi někdo nabídku z KHL dal. Je mi 24 let, což je na přechod do nejvyšší ruské soutěže docela pozdní věk, nastupuje tam spousta dvacetiletých kluků, kteří dostávají příležitost. Ani Nikolaj už není žádný mladík, je mu 21 roků, už jsme na kariéru v KHL docela staří (směje se). Takový Vlado Antonov je dostatečně mladý, protože mu je teprve 19. To si samozřejmě děláme srandu. Ale kdybych mohl hrát v KHL, byl bych samozřejmě rád, protože bych byl blízko rodině, což je vždycky fajn.

Sledujete KHL nebo jiné soutěže v Rusku?

Nikolaj: Ano, ale popravdě se raději podívám na NHL, je to rychlejší hokej a lépe se na něj kouká.

Dmitrij: Mám to podobně. Pochopitelně sleduji, kdo a jak hraje, ale pozornost věnuji spíše NHL. Hraje tam několik mých kamarádů, například obránce Ivan Provorov ve Philadelphii, za nímž jsem se už byl na zápasech dokonce podívat.

Tak proto hrajete s hokejkami, na nichž je jmenovka Provorova. Dal vám svoje hole jako dárek?

Dmitrij: Minulou sezonu jsem jel do Philadelphie a Ivan se mě ptal, jestli nepotřebuji poskytnout nějakou část výstroje, že toho má docela dost. Tak jsem ho poprosil o hokejky a dal mi jich asi pět. Kamarádím se i s útočníkem Tampy Bay Michajlem Sergačevem, se kterým pravidelně absolvuji letní přípravu a znám se také s mladým Andrejem Svečnikovem z Caroliny. I kvůli nim NHL bedlivě sleduji.

Nikolaj: Já mám zase v New York Rangers kamaráda Alexandara Georgijeva, který začíná pravidelně chytat a docela se mu daří. Znám jej z působení v Chimiku Voskresensk, tam jsme se na nějaký čas potkali. Je to neskutečně talentovaný kluk, ještě před chvíli byl ve Finsku a Rusku a na jednou chytá v NHL.

A co vy, chtěli jste taky odmala do NHL, nebo pro vás byla cílem ruská nejvyšší soutěž?

Nikolaj: Je to nejlepší hokejová liga na světa, každý tam chce hrát, bez ohledu na národnost. Chtějí tam Češi, Slováci, Rusové, zkrátka všichni, protože se tam bezpochyby hraje nejlepší a nejrychlejší hokej.

Dmitrij: Přesně tak, každý malý hokejista o tom sní. Což mi tak připomíná, že v říjnu budou v Praze hrát zápas Chicago a Philadelphia, velká paráda.

Pojedete se na NHL do Prahy podívat?

Dmitrij: No jasně, už máme od kamarádů zařízené vstupenky, strašně moc se těšíme.

Nikolaj: Já jsem ještě NHL naživo neviděl, takže to pro mě bude velký zážitek.

Dymo, vy jste jako mladý jeden rok v Americe hrál. Proč jste tam nezůstal?

Dmitrij: Já sám nevím a možná toho trošku lituji, vše tam bylo moc fajn. Bylo mi hodně málo let, takže jsem se potom vrátil domů do Ruska, kde pokračovala moje kariéra. Ale moc se mi v Americe líbilo.

Jak prožíváte zápasy, ve kterých na sebe naráží česká a ruská reprezentace?

Nikolaj: Neberu to jako velkou rivalitu, fandím oběma týmům. Raduji se po gólech Čechů i Rusů, i když v důležitých utkáních pochopitelně více přeji Rusku.

Dmitrij: Taky přeji i Čechům, ale více samozřejmě Rusku. Ale když hrají Češi s Kanadou nebo Švédskem a dalšími celky, tak jim pokaždé fandím.

V čem je podle vás největší rozdíl mezi českým a ruským hokejem?

Dmitrij: Rozdíly jsou celkem podstatné. Pokud hrajete za velký klub jako Petrohrad nebo CSKA Moskva, tak vás už jako dítě nutí hrát hodně systémově a podle určitých vzorců, což v Česku tolik neplatí, minimálně ne v nižších soutěžích. U vás je větší prostor k improvizaci na ledě, zatímco v Rusku trenéři dbají na jasné rozestavení a předem daný systém. Trenér určí taktiku a tu musíte po celých 60 minut utkání dodržovat, není tam moc prostoru na žádnou hokejovou krásu. To se mi třeba na hokeji v Česku líbí. My teď v Šumperku pod panem Zavadilem také hráli docela systémově, ale pořád jsme měli určitou volnost. Pamatuji, že v KHL to došlo tak daleko, že jsme měli dokonce systém na rozehrávku s brankářem, šílené.

Jaký je váš největší zážitek za celou uplynulou sezonu?

Dmitrij: Zážitek přesně nevím, ale nejvíce se mi líbilo, že v Šumperku a v Česku obecně jsou strašně dobří lidé. Kdykoli mám nějaký problém, tak mi každý pomůže, ať se to týká čehokoli. V Rusku lidé tolik ochotní nejsou, takže mě to pozitivně překvapilo.

Nikolaj: Přesně tak, navíc Šumperk je moc pěkné město a žije se tady dobře.

Dmitrij: Líbí se mi také v Brně, kde jsou super lidé a spousta zábavy. No a za chvíli jedeme na dva dny do Prahy, kde pobudeme, než vyrazíme domů do Ruska. I Praha je moc krásná, pobyt v Česku si užíváme. Skvělá atmosféra panovala po celý ročník i v kabině, od zkušených borců až po mladší hráče, všichni táhli za jeden provaz a pomáhali si, včetně trenérů a pana ředitele Velčovského.

Poznámka: rozhovor probíhal v českém jazyce v jedné ze šumperských kaváren. 

Foto: Martin Schwarz