Byl na absolutním dně. Bez pomoci druhého člověka nemohl vykonávat běžné činnosti, sám nezvládl ani večerní sprchu. Celý život se mu během pár let proměnil v noční můru, kterou nešlo zahnat ani probuzením. Z tehdejšího mistra republiky v lukostřelbě najednou byla troska. Chybělo jen málo a příběh nadějného šumperského atleta Jiřího Grepla mohl mít smutný konec. Od smrti jej dělilo jen pár týdnů, maximálně měsíců.

Je skoro zázrak, že dnes, na přelomu zimy a jara 2019, chodí oštěpař (dříve se věnoval hlavně lukostřelbě, teď zaměřuje pozornost hlavně na oštěp, pozn. autora) Grepl několikrát týdně do posilovny a připravuje se na letní soutěže. Čtyřicetiletý silák letos nastoupí k závodnímu hodu oštěpem poprvé od doby, kdy naplno propadl závislosti na alkoholu a drogách. S příjmem nebezpečných látek skoncoval teprve před necelými čtyřmi lety, kdy nadobro začal nový život. Přestože musí brát antidepresiva a některých následků na těle se zbaví jen těžko, nejhorší období má za sebou.

„Už na základce jsem si všiml, že mám nadprůměrný švih v ruce, dohodil jsem cvičným granátem dál než učitel tělocviku,“ začal Jiří Grepl vyprávění. „Talent mám zděděný po svém tatínkovi. Nejdříve jsem ale dělal kulturistiku, chodil po posilovny, až později, asi ve dvaceti letech, mě okouzlila atletika. V té době přišla i má první láska, která studovala na učitelku tělocviku, takže jsem ji jako oštěpař učil házet. Jenže pak došlo na rozchod, což mě strašně zasáhlo. Pět let jsem to oplakával a nemohl unést krutost reality,“ vzpomínal.

„Dohodil jsem cvičným granátem dál než učitel tělocviku.“

Udělal tehdy chybu, kterou v případě stesku volí jako řešení řada lidí: sáhl po flašce alkoholu, rád se sebelitoval. Začal u jedné lahve s pivem, pokračoval dvěma. Zanedlouho z toho byly desítky litrů týdně, až přešel k vínu a tvrdému alkoholu. Cesta do pekla pomalu začínala …

Během pěti let se z vypracovaného sportovce stal čistokrevný alkoholik. Pil ráno, pil po obědě, pil odpoledne, pil večer. Pil pořád. Nadále závodil a jezdil po turnajích v lukostřelbě. S sebou si však pokaždé přibalil zásobu alkoholu. S lahví v ruce koukal na film, trénoval. Je to těžko představitelné, ale mistrovství republiky v lukostřelbě vyhrál také s více než jednou promile alkoholu v krvi. Nikdo na něm nic nepoznal.

Jenže problémy přeci jen přišly. Jiří Grepl, profesí malíř pokojů, skončil několikrát v nemocnici a později i na záchytce. Chtěl pití omezit, ale marná snaha. Za chvíli měl znovu několik lahví s rumem u postele. To nejhorší teprve mělo přijít. Psal se rok 2012 …

„Tehdy jsem dostal malířskou zakázku u jedné staré paní a zrovna mě bolela hlava. Tak mi ta dáma řekla, že pro mě má něco, co mě bolesti okamžitě zbaví,“ líčil Grepl. „Nakapala mi na lžičku přípravek, který nechci raději jmenovat, ale je to derivát morfia, silné analgetikum. Do pěti minut mi bylo dobře a cítil jsem zvláštní pocit jako nikdy předtím. Bohužel mi pak s sebou lahvičku dala domů, což byl osudový problém.“

„Je neuvěřitelné, co vše můj mozek dokázal vymyslet, jen aby schoval drogu před lidmi, měl jsem i různě v křoví poschovávané flašky s dávkami.“

Za týden Jiří seděl doma na posteli a na zázračnou lahvičku si vzpomněl. Látku zkusil ještě jednou, zase mu zajistila blažené stavy. Od té doby zmíněné analgetikum vyhledával častěji a častěji, zároveň zvyšoval dávky, jelikož se závislost stupňovala. „Kouzelným lektvarem“ dokonce nahradil alkohol v dojmu, že půjde o zdravější cestu ke klidné mysli. To se ovšem šeredně mýlil.

Drogu potřeboval stále častěji. Sháněl ji načerno na internetu nebo u známých, kteří měli přístup k podobným chemikáliím. Už po měsíci se poprvé předávkoval …

„Přišel jsem z práce domů, psal na mobilu esemesku. A pak už si pamatuju jen to, jak jsem otevřel oči a nade mnou stáli doktoři a kamarád. Ti mi pak řekli, že jsem měl epileptický záchvat a zapadlý jazyk. Já si ale vůbec nic nepamatoval, droga mi úplně vymazala paměť. To samé se mi stalo jednou na Štědrý den u rodičů. Pořád jsem odbíhal do pokoje pro dávky, nešlo bez nich vydržet. A pak zase bum. Otevřel jsem oči, všude kolem mě krev a vyděšená rodina nade mnou,“ svěřil se.

Úpadků do bezvědomí bylo celkem osm. Jeden přímo v centru Šumperka, na kole vjel do cesty automobilu. Jiří navíc opiát začal kombinovat s alkoholem. Následně ho čekala cesta do alkoholické i psychiatrické léčebny, kde absolvoval detoxikační programy. Sám uznal, že není jiné cesty ven.

„Mámě jsem říkal, že kdykoli budu chtít, tak s drogou seknu. Že mám vše pod kontrolou a klidně mohu přestat. To samozřejmě nebyla pravda. Je neuvěřitelné, co vše můj mozek dokázal vymyslet, jen aby schoval drogu před lidmi, měl jsem i různě v křoví poschovávané flašky s dávkami. Utrácel jsem obrovské množství peněz za analgetikum i alkohol, nic mi nezabránilo v cestě za další dávkou. Stala se z toho fyzická závislost, nikomu nepřeji zažít ty absťáky, byl jsem kvůli tomu klidně schopen vyskočit z okna. Přestat mě donutily až incidenty z roku 2015, kdy přede mnou moje sestra v jejím bytě schovávala klíče, abych nikam neutekl.  Pak mě dokonce koupala a holila, nemohl jsem dělat nic,“ vykládal posmutnělým hlasem.“

Přišel o peníze, bydlení, práci, kamarády i důvěru lidí, byl nula. Spadl na úplné dno. Známý šumperský sportovec ztratil na lesku. Na záchytce chtěl dokonce vyrazit dveře se zdravotní sestrou, aby mohl utéct pryč. Netušil, co říká, byl mimo a nevěděl, co je za den v týdnu. Odcházela mu játra, od doktorů se dozvěděl, že mu zbývá asi půl roku života. Jiřího poutali na postel, která s ním pod silou epileptických záchvatů nadskakovala. Měl halucinace a slyšel kolem sebe neznámé hlasy. Teprve tahle muka jej donutila začít bojovat.

„Obnovily se mi veškeré spoje v mozku, což mi potvrdila i doktorka. Teď mám lepší koordinaci a pohotovost než třeba před deseti lety.“

Dnes už Jiří Grepl k alkoholu ani nepřičichne a drogám dal definitivní sbohem. V cestě za vyléčením ale absolvoval dlouhou cestu, při které mu pomáhala rodina i kamarádova matka. Brzy po životním restartu navštívil posilovnu, vrátil se ke kondičnímu tréninku, a nakonec i k atletice, konkrétně k hodu oštěpem.

„Zanedlouho jsem nabral větší fyzickou formu než kdykoli předtím,“ dodal s úsměvem na rtech. „Obnovily se mi veškeré spoje v mozku, což mi potvrdila i doktorka. Teď mám lepší koordinaci a pohotovost než třeba před deseti lety. Tělo se opravilo a zároveň vytvořilo obranný mechanismus. I díky zdravé stravě mám nyní nejlepší jaterní testy za celý život a cítím se skvěle.“

V příštích měsících se kruh definitivně uzavře. Jiří Grepl nastoupí v barvách TJ Šumperk do oštěpařských soutěží. Jaký má cíl? Překonávat sám sebe, naplno se věnovat oštěpu. A jednou třeba ohlásit návrat k lukostřelbě.