Kdybyste ji potkali na ulici, uvidíte rozesmátou blondýnu bez starostí, kterou v životě neprovází žádné potíže. Jenže realita vypadá jinak. Osmnáctiletá atletka Kateřina Korgerová ze Šumperka se narodila téměř hluchá, zbylo jí jediné procento sluchu. Odmala musí používat sluchadla a při jakékoli činnosti má oproti ostatním značný handicap. Ale že by si stěžovala? Kdeže. Na atletických drahách dnes prohání i zdravé jedince a sní o účasti na mistrovství České republiky. Třeba už letos.

Nevzdávat se, nevzdávat se, nevzdávat se. Kolikrát jí tohle muselo proběhnout hlavou?

Katka už jako malé dítě milovala sport a tíhla k pohybu, a tak od pěti let navštěvovala oddíl gymnastiky. Ale marná sláva, vzhledem ke svému znevýhodnění tehdejší trenérku skoro neslyšela a vlastně netušila, co od ní ostatní očekávají. A tak zkusila změnu – tělocvičnu vyměnila za trávník a jako jediné děvče v týmu hrála fotbal. Což se ukázalo jako skvělá volba, kolektivní hra dávala smysl. Zhruba ve stejné době poprvé přičichla i k atletickým disciplínám.

„My neslyšící máme i vlastní závody. Jednou za rok se všichni sejdeme a soutěžíme mezi sebou. Jenže v některých disciplínách nás je málo, například při překážkovém běhu, na který se hodně zaměřuji.“

„Trénovala jsem atletiku i fotbal zároveň, což mi vydrželo asi do třinácti let, pak jsem s fotbalem musela praštit,“ vzpomínala Katka nad šálkem kávy. „Za prvé to bylo náročné časově, za druhé kluci v týmu byli vyspělejší a měli větší sílu, takže hrozilo při špatném odrazu i poškození mých sluchadel. Postupně mě víc a víc oslovila atletika, které se věnuji dodnes.“

Startuje i bez semaforu

Katka díky sluchadlu při ideálních podmínkách slyší, co ostatní říkají, ale musí se hodně soustředit a někdy odezírat ze rtů. Také proto je ve sportu klasifikována jako handicapovaná a neslyšící. Tím pádem od začátku atletické kariéry řešila, zda se zapsat do některého z českých atletických klubů pro neslyšící. Nakonec zvolila ostravský tým, ačkoli v jeho barvách pouze závodí, trénink a přípravu absolvuje pod záštitou TJ Šumperk.

„My neslyšící máme i vlastní závody. Jednou za rok se všichni sejdeme a soutěžíme mezi sebou. Jenže v některých disciplínách nás je málo, například při překážkovém běhu, na který se hodně zaměřuji. Takže místo toho, abych závodila ještě za juniorky, tak někdy nastupuji i za ženy, protože pro juniorskou kategorii není dost soutěžících. I kvůli nedostatku závodníků se mezi neslyšícími nepořádají všechny disciplíny,“ popisovala trable.

„Vždycky jsem chtěla na mistrovství České republiky slyšících, ale pokaždé mi kvalifikace o jedno místo unikla. Doufám, že letos už se dočkám, nechci to vzdát.“

Není tak divu, že soutěže pro atlety s tímto handicapem začínají být studentce šumperského gymnázia malé. Vždyť minulý rok si odvezla stříbrnou medaili z mistrovství Evropy v Bulharsku za překážkový běh a výkonnostně roste taktéž v jiných disciplínách, drží i několik rekordů. To je důvod, proč o co nejlepší výsledky usiluje i mezi zdravými. Třebaže je limitována hlavně při startech. Zatímco na závodech pro neslyšící dává startovní pokyn semafor, při těch klasických výběh určuje výstřel. To je sice pro Katku přítěž, nicméně zdařile se s nevýhodou dokázala popasovat. Dokonce natolik dobře, že předloni vyrazila na atletické mistrovství světa středních škol do Francie. Navíc pravidelně jezdí na mistrovství Moravy a Slezska.

„Vždycky jsem chtěla na mistrovství České republiky slyšících, ale pokaždé mi kvalifikace o jedno místo unikla. Doufám, že letos už se dočkám, nechci to vzdát. Makám a trénuji téměř každý den, věnuji poslední dobou pozornost i vyvážené stravě a regeneraci. Sice mě na podzim omezilo zranění nohy, které trvalo až do prosince a musela jsem kvůli němu zrušit celou halovou sezonu, ale teď už znovu trénuji na léto. I když výpadek v přípravě samozřejmě jde znát,“ líčila Kateřina.

Nejlepší v kraji

Hrdinka těchto řádků by s handicapem nejspíš nikdy nedošla ve sportu tak daleko, kdyby neměla dostatečné zázemí pro svůj rozvoj. To jí kromě rodičů dává především děda, bývalý fotbalista a dlouholetý trenér fotbalové mládeže, který nyní cepuje malé talenty v Novém Malíně. Katce poskytuje cenné rady, motivaci a také vymýšlí tréninkový plán. „Děda má zkoušky jako fotbalový trenér a sportu rozumí, takže mi hodně pomáhá. Je pro mě vzorem, nedávno dokonce dostal ocenění za celoživotní práci s malými fotbalisty,“ dodala Kateřina.

„Mám také velké štěstí a jsem ráda za to, že chodím do normální školy pro slyšící, i když občas mám s některými věcmi a informacemi potíže.“

Společná práce Katky a jejího dědy přináší ovoce. Kromě výborných výsledků na závodech šumperská naděje nedávno uspěla při vyhlášení ankety Sportovec Olomouckého kraje za rok 2018, které proběhlo v únoru v Prostějově. Ovládla kategorii Nejlepší handicapovaná sportovkyně Olomouckého kraje. Další důkaz, že se vyplatí bojovat. Velkou zásluhu na růstu osmnáctileté sportovkyně ale mají pochopitelně i kluboví trenéři, konkrétně vedoucí TJ Šumperk Tomáš Vykydal, který její přípravě věnoval spoustu času.

„Mám také velké štěstí a jsem ráda za to, že chodím do normální školy pro slyšící, i když občas mám s některými věcmi a informacemi potíže,“ dodala ještě Katka. „Mohu totiž komunikovat s lidmi a nejsem stále uzavřená jen do sebe, což je u některých neslyšících problém, mají potom svůj vlastní svět a straní se komunikaci. Neslyším třeba vysoké tóny a některá slova hůře vyslovuji, ale stále se domluvím. I přesto, že mám 99 % ztráty sluchu.“

Katčina máma říká, že její dcera dokáže žít normální život hlavně proto, že se nikdy nevzdala a snažila se zapojit mezi běžné lidi. Ze stejného důvodu prý předvádí dobré výkony ve sportu – zapře se a nikdy nepovoluje, dokud neuspěje. A to je důvod, proč jednoho dne možná nastoupí k závodům na atletickém mistrovství České republiky mezi zdravými sportovci. Na zlato tam třeba nedosáhne, ale jedním si buďte jistí: nevzdá to.

Foto: archiv Kateřiny Korgerové