V Šumperku není příliš sportů, které by měly tak širokou členskou základnu, jakou disponuje atletika TJ Šumperk. Zájem o všestranný pohybový rozvoj došel do takového stadia, že její vedení musí některé zájemce odmítat. Atletiku totiž stále častěji dělají i děti, které se primárně věnují jinému odvětví. „Mnohé sporty nevědomě a často využívají naší přípravy pro svou mládež. Rodiče pochopili, že jejich děti potřebují atletickou průpravu, proto nás je tolik,“ řekl v rozhovoru pro LifeTV vedoucí atletiky TJ Šumperk Tomáš Vykydal.

Jak dlouho už v Šumperku atletika funguje?

Počátky spadají před druhou světovou válku. Ročenky, zprávy a doklady archivujeme od padesátých let 20. století. Přesněji by však tuto otázku zodpověděl nestor našeho oddílu, můj otec Květoslav Vykydal. Nebo i jiní pamětníci, dříve aktivní členové oddílu, ať již v roli závodníků, či organizátorů atletického dění.

A vaše vazba na TJ Šumperk je jaká?

Zásluhou obou rodičů, velmi aktivních atletů a trenérů, jsem s Tyršovým stadionem svázán opravdu od narození. S atletikou jsem začal mezi pátým a šestým rokem, motivovala mě i sportovní škola Sluneční, poté Gymnázium Šumperk. Takže potom pro mě bylo jasnou volbou studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze. Po vysoké škole jsem se vrátil do Šumperka a začal působit jako vedoucí trenér mládeže. Působím jako kouč od roku 2004 a sleduji, že zájem o atletiku každým rokem stoupá. Někdy je u zápisu tolik dětí, že je musíme odmítat. Pracuje se dle nového systému, problémem je ovšem velký nedostatek trenérů, odborníků, nadšených pomocníků, ale i rozhodčích, kteří by se tomuto sportu věnovali.

Kolik máte v současnosti trenérů?

V atletické přípravce máme čtyři trenérky: Katarinu Berkovou, Hanku Pražákovou, Markétu Ficnarovou a Lenku Vavříkovou. Mladší žactvo pak vedou manželé Hynkovi a jejich dcera Kateřina. Dospělou kategorii dělám já, k ruce mám nyní vytrvaleckého trenéra Jana Kosteckého. A neustále nám pomáhá můj otec Květoslav, spíše pro radost. Vrhačům se věnuje Petr Konupčík.

Může atletiku trénovat třeba učitel tělocviku, nebo by takový kouč měl mít patřičné vzdělání a zkušenosti?

Pokud někdo vystuduje obor tělesná výchova, má automaticky třetí trenérskou třídu, tím pádem určitě trénovat může. Mohou koučovat i trenéři bez licence, a to nejmenší děti, ale pravidla se pořád zpřísňují. Když nám svaz dává peníze, požaduje, aby lidé působící ve sféře sportu byli proškolení. Osobní zkušenosti jsou pochopitelně vítány. Školou, školeními a teorií se získávají těžko.

Mluvil jste o velkém zájmu mládeže o atletiku. To je docela specifické, řada sportovních klubů na Šumpersku má problém sehnat dostatek dětí, aby mohly fungovat. Proč je atletika tak oblíbená?

Těžko říct, roli mohou hrát i menší finanční nároky. Oddílový příspěvek činí 3000 korun ročně, ale v ceně jsou dres, tretry, všechny výjezdy autobusem a jiné dílčí či oddílové výdaje. Může to ovlivňovat i skutečnost, že na začínající děti neklademe velké nároky. V přípravce si až do 11 let hrají, teprve pak začínají usilovat o výsledky. Atletika je zároveň přípravou pro další sporty. Mně osobně nevadí, že v 10 letech se někdo zhlédne v jiném typu sportu a odchází. Navíc atletika je dobrá v tom, že v ní působí chlapci i dívky dohromady, takže i tohle může hrát roli. A nutno zmínit důležitost přístupu trenérů, což potvrzují další sporty. V Šumperku začal znovu dobře fungovat basketbal, florbal teď vedou mladí kluci a je o něj velký zájem. Ukázkovým příkladem budiž volejbal, před pěti šesti lety na mládežnické úrovni spíše neexistující, dnes se základnou o více než čtyřiceti nadšencích.

Má šumperská atletika disciplínu, v níž je dlouhodobě úspěšná na všech úrovních?

Úspěchy v disciplínách jsou proměnlivé, těžko lze zobecnit. Ale měli jsme na celorepublikové úrovni v dlouhém časovém sledu dobré tyčkaře, z velké části díky trenérovi Jiřímu Hynkovi a zásluhou gymnastické průpravy ze Základní školy Sluneční. Dlouhodobě se daří i překážkám pod taktovkou Jarmily Hynkové, jejíž reprezentace září již od sedmdesátých let, nyní mi ji postupně předává.

Kdo patří mezi nejúspěšnější šumperské atlety současnosti?

Lucie Domská, ta je výborná od dětských let. Studovala a trénovala v Praze, nyní studuje v Olomouci a trénuje v Šumperku. Zároveň reprezentuje Českou republiku, aktuálně na štafetovém mistrovství v Berlíně, světovém poháru štafet v Jokohamě nebo ve kvalifikaci na mistrovství světa. Ještě nedávno se dařilo i vícebojařce Pavlíně Březinové, která byla jedenáctá na mistrovství světa do 17 let. Z těch reprezentačně nadějných si dnes zaslouží zviditelnění výborná Iva Gieslová a Kryštof Pospíšil.

A největší úspěch TJ Šumperk z historického hlediska je jaký?

Úspěchů a úspěšných je opravdu velké množství. Ten největší zaznamenala Jarmila Klimešová mladší, dcera vynikající šumperské oštěpařky a atletické veteránky. Klimešová mladší je totiž juniorská mistryně světa v oštěpu z Chile, dále i reprezentantka Šumperka a Česka na třech olympiádách.

A jaké byly nejvýraznější okamžiky vaší atletické kariéry?

Ještě loni jsem aktivně závodil ve druhé lize, se zaměřením na skok o tyči a skok vysoký. Dříve jsem se ale věnoval desetiboji, k tomu sólo skoku o tyči. Mezi mé nejvyšší mety kariéry patří dosahování dobrých výsledků na republikové úrovni, občas potěšila medaile. Větší akce nadnárodní úrovně byla bohužel na moje síly.

Spolupracuje šumperská atletika s jinými sporty ve městě?

Spíše ne. S gymnastickým klubem by byla spolupráce zajímavá, dokonce i důležitá. Ale brzdí nás jejich domněnka, že jim přebíráme děti. Mnohé sporty přitom nevědomě a často využívají atletické přípravy pro svou mládež. Rodiče pochopili, že jejich děti potřebují atletickou průpravu, proto máme tak silnou základnu.

Takže u vás nepůsobí jen kovaní atleti, ale i mládež, pro kterou je atletika spíše doplňkem?

Nastupují za TJ Šumperk například tenistky, které jezdí i na atletické závody. Primárně samozřejmě usilují o zlepšování se v tenise, atletika je pro ně doprovodnou průpravou. Nikomu nezavíráme dveře.

Spolupracujete aspoň se šumperskými školami?

Dříve spolupráce se základními školami fungovala a měla jasně danou podobu. Ale už v době mých začátků v pozici trenéra se formát začal měnit. Postupně jsme školní závody přesunuli směrem k nám, takže dnes na atletické dráze v Šumperku probíhá Pohár rozhlasu a čtyřboj. Pokud objevíme mezi žákyněmi a žáky někoho talentovaného, oslovíme ho, jestli chce atletiku zkusit. Musím říci, že Šumperk má díky specifické poloze pravidelně dobrou účast většiny škol, nejšikovnější děti díky tomu máme podchycené.

Jsou dnešní děti línější než mládež před deseti nebo patnácti lety?

Sleduji to i z pohledu učitele tělocviku na gymnáziu a nemyslím si, že by dnešní mladí byli líní. Spíše vnímám propast mezi těmi nejšikovnějšími a těmi, kterým pohyb a sportování moc nejde. Jsou ti opravdu výborní, pak dlouho nikdo a pak pohybově nenadaní, nešikovní. Je pravda, že dnes musíme žáky více učit obratnosti, protože ji nezvládají tak snadno jako dřívější generace. Špatná obratnost souvisí i s tím, že se jí na základní škole nevěnuje tolik pozornost, není dostatek kvalifikovaných učitelů. Určitou brzdou může být i zvýšený důraz na bezpečnost v hodinách tělocviku, neboť některé typy her a cviků mají svá rizika.

Foto: LifeTV.cz